Francie - poznávací dovolená

Takže tento rok jsme byli ve Francii a proto smršť cestopisů pokračuje. V minulých cestách:

léto 2006 jsem psal o Agia Galini (Korfu, Řecko)
léto 2007 jsem psal o Tolo (Peloponés, Řecko)

a teď jsme přešli na Francouzské území. Tentokrát nabízíme:

1/ dovíte se o: Francie, Paříž, Versailles, Disneyland, Chartres, Villandry, Amboise, Bourges, Le Puy en Valey, Nimes, Avignon, Marseilles, Marseille, pevnost If, Toulon, Nice, Saint Tropez, Cannes, Nice, Monaco, Monte Carlo, o dopravě, plážích a podobně,

2/ informace jak si levně půjčit auto, kde přespávat a jak lze projet Francii potencionálně levně (2 dospělé osoby, 12 dní, půjčené auto, 2700 km ve Fracii = cca 55 tisíc)

Cesta do Francie začala o Vánočních svátcích roku 2008 kdy jsme jednoho klidného večera u rosvíceného stromečku a popíjení vínka přemýšleli (já, přítelkyně (Lenka), brácha přítelkyně (Robin) a jeho přítelkyně (Simona) :-), pěkný zmatek) co budeme dělat až bude teplo :-). No a když jsem měli už něco v krvi tak Lenka našla na netu levné letenky se SkyEurope do Paříže a zpět. Termín 05.05.2009 - 17.05.2009 se nám při promilích v krvi zdál skvělý a hned jsme je koupili. Pak jsem v práci zjistil, že to není úplně ideální termín, ale vše nakonec dobře dopadlo. Horší to bylo když jsme si asi v únoru přečetli o konkurzu SkyEurope a že jim leasingovka zabavila letadla atd. :-) ale to se taky vyřešilo. Prostě pohodička s adrenalínovými stavy.

Už před odjezdem jsme věděli, že strávíme den příjezdu v Disneylandu (byla tam má sestra se švagrem a synovcem a opravdu to chválili takže jsem to chtěli zkusit), další dva máme na Paříž, pak Versailles no a pak si půjčíme auto a už jen ve dvou projedem Francii směrem na jih přes zámky na Loáře, Nimes, Carcassone, Nice, Marseille, San Trope, Cannes a končit máme v Monte Carlu. Spát jsme měli v už prověřených hotelích sítě Accor - levných, ale s určitým standardem - v hotelích Formule 1. Takže zbývalo naplánovat konkrétní trasu, půjčit si z práce navigaci (v autopůjčovnách je drahá), udělat rezervace hotelů, vybrat peníze, připravit doklady a vybrat autopůjčovnu.

Asi 14 dní před odjezdem jsme už asi tušili kde budeme který den spát a přítelkyně udělala rezervace v hotelích (dají se lehce měnit i tvořit z netu) a já 2 dny před odjezdem vybral autopůjčovnu která vycházela nejlevněji a se kterou jsem jezdili už 7 dní v Řecku - Europcar. Půjčení auta na 10 dní v kategorii nejmenších aut (Pegueto 107 apod.) s klimatizací vycházel na 259,- EUR což není moc (standardní pojištění, neomezeně kilometrů... více v menu vlevo). Samozřejmě jsme plánovali dopředu a tak jsem si na netu zjistil jak velké kury mají Peugeot 107, Fiat 500 a jestli se tam vleze náš vcelku velký kufr :-), jistotu jsem neměl. Každopdáně jsem s Europcarem jezdil v Řecku na český řidičák (vydaný roku 2005) a na kreditku přítelkyně takže tak to mělo vypadat i teď.

No... takže 5.5.2009 ráno jsme vstali, zbalili jeden kufr a dva batohy a vyrazili na autobus na Dejvické který je za 30 minut na letišti... teda to byla ta lepší varianta. Robin a Simona vyjeli už předešlého dne z Ostravy a přespali na letišti... sakra ráno byli tzv. dojebaní dost. Na Check-inu jsme dostali pasy a vše šlo skvěle. První malý detail toho dne: slečna na check-inu nám neřekla čas začátku boardingu do letadla, ale čas konce... jaksi to ale neřekla takže jsme v pohodičce stáli v řadě na kontrolu... uvědomili si, že máme v batohu minerálku, holky parfémy, gely atd. POZOR Simona měla i slzný plyn pro obranu v nočních ostravských ulicích když se vrací ze Stodolní :-) a... a prošla a Robin měl u sebe gel z Emirátů celý popsaný arabskými nápisy :-). Prostě docela sranda.

V letadle bez problémů, za 1,5 hodiny jsme byli v Paříži - letiště Orly south. Hned jsme si chtěli půjčit auto, ale nešlo to... v Europcaru (stánky Europcaru i ostatních půjčoven hned na letišti) velká fronta + jsme tipovali, že s angličtinou moc nepochodíme. Vykašlali jsme se na to, že uděláme rezervaci po netu z hotelu. Tady je třeba dodat, že první 3 dny jsme měli rezervaci v hotelu Magic circus **** za zvýhodněnou cenu = 30,- EUR/noc pro 4 lidi. Výhoda plyne ze zaměstnání Lenky v síti hotelů Vienna International - to je standardní bonus pro všechny hotely této sítě po světě :-). Ale dostat se tam z letiště už byl oříšek - autobus stál 17,- EUR/osobu, to že jízdenka vlaku stojí 6,- EUR/osobu jsme nevěděli, ale Robin velmi dobře sehnal taxík za 65,- EUR přímo do hotelu = luxuska po rozpočítání pro 4 lidi. Tam jsem poprvé poznal co znamená jezdit ve Francii na dálnici -- jsou to blázni. Žádné blinkry, přejíždění z pruhu do pruhu jen když vidí mezírku v pruhu... prostě mazec (jsem už uvažoval o plném pojištění do auta :-)). Hotel se nacházel přímo v komplexu hotelů pro klienty disneylandu (obrovský areál, mnoho hotelů) a prostě byl to rodinný hotel s myškami Mickey, hrami, hračkami atd. :-) pohoda. V hotelu jsem udělali rezervaci v Europcaru (já vytvořil účet, vyplnil data a použil Lenčinu kreditku jako v Řecku), kufry jsem dali do střežené místnosti (pokoje hotovy až odpoledne) a šlo se hned v 11:00 do Disneylandu. Jezdil tam každopádně zdarma shuttle-bus, po cestě se nabraly ostatní děti z jiných hotelů a jelo se :-).

Disneyland Paris

5.5.2009 - V Paříži jsou dva parky Disnelandu - "Disneyland Park" a "Walt Disney Studio Park". Nechali jsme si poradit, kde to bude více thrilling a za 52,- EUR/osobu jsme šli do Disneyland Park. Vstupné je do obou parků stejné, ten druhý je více zaměřený na estrády a představení.

RADA: nacvakejte si Fast pasy. Prostě na některých atrakcích (těch NEJ) jsou automaty do kterých dáte svou vstupenku a vypadne Vám lístek s časem kdy se máte dostavit - no a nečekáte enormní frontu ale jen její kratší verzi (hodně Vám to pomůže). Lidí tam bylo dost ikdyž nebyla sezóna a byl normální všední den takže si to nedokážu představit o prázdninách a víkendu.

Každopádně je to pěkný park s různými zákoutími upravenými podle stylu Disney. Atrakce jsou jak pro děti tak i jen pro dospělé, třeba vystřelení na měsíc atd. Nám se nejvíce líbil Indiana Jones což je rollercoaster jakoby v dole... fakt super. Samozřejmě jsem museli i posvačit ještě domácí zásoby (makový závin atd. :-) ale na paštiky ještě nedošlo :-)). Každopádně se nám ho podařilo téměř celý projít a večer nás už opravdu bolely nohy.
Více informací: Disneyland Paris

Paříž

6./7.5. 2009 - Druhého dne nás trochu bolely nohy, ale byli jsem rozcvičeni a šli jsem směle to toho! Obšlápli jsem situaci s dopravou pomocí celodenní jízdenky na veškerou hromadnou dopravu v Paříži za 12,- EUR/osobu. Koupili lístek u okýnka, vyfasofali mapu a jelo se. JO... hned první den nám poradil jeden chlápek kterým vlakem a zároveň si řekl o nějaký ten peníz :-). Tak jsme ho obdarovali jako prvního a posledního žebráka kterému něco dáme :-). Příměstské vlaky jsou super způsob jak se rychle dostat do centra, jezdili jsme vždy na La Halle a tam přestoupili na metra - síť metra je velmi hustá a mapu dostanete zdarma na stanicích metra. Metra jsou novější, starší, vstupy přes určitý typ turniketů, ale nejdůležitější je vědět, že ukazatele s nápisem "SORTIE" znamenají východ... jinak se odtamtud nedostanete :-)

Nejprve jsme se vydali na Eifelovku (Já a Lenka. Robin se Simonou měli ještě půlnoc). Vystoupili jsem z metra, ale fakt jsme ji chvíli nemohli najít :-). Prostě stojíte vedle a přes domy a strom nevidíte :-). Pak jsem se aktivně dral k pokladně pro lístky pěší cestou po schodech do dvojky :-). Krásná procházka po asi 700 schodech...

až jsem se trošku při své atletické postavě spotil. Ve dvojce jsme si koupili za 4,5 Eura lístek na výtah, vystáli frontu a jelo se. Fakt zajímavý pocit v tom výtahu když vidíte proskleným stropem nahoru a horní stanice je to fááákt vysoko. Nahoře standardně pár fotek, pohledy na všechny strany, úcta panu Eiflovi který tam kdysi měl malou mísnost kde přijímal návštěvy a jelo se dolů. Dole milión černošských prodavačů přívěšků a Eifelovek... "3 for 5 Euro"...přešli jsme k udělali jsme si pár fotek a metrem přejeli na náměstí „La Défense“ (komplex budov založen myslím 1969) které je mimochodem jakoby kus budoucnosti vsazený do Pařížských starých ulic.

Je udivující jaký rozdíl v architektuře je mezi vstupem do metra u Eifelovky a výstupu na La Defénse. Tam jsme si každopádně koupili něco v mekáči a pojedli na schodech pod „kostkou“.

Pak pár fotek a zase pádíme dále – zase metro a dvě zastávky na vítězný oblouk

a pak jsme šli po Champs-Elysées dolů (Napoleon 3 tyto obrovské bulváry nechal zbudovat aby se zamezilo nebo lépe řečeno zmenšila pravděpodobnost, že někdo při demonstracích apod. přehradí zátarasem tento bulvár stejně jako uličky ve starém městě – prostě opatření proti vzpouře proti režimu). Na této ulici je velké množství obchodů známých značek

(Lenka se samozřejmě musela zdarma nalíčit v Sephoře a docela do roztočila) a odbočili na Invalidovnu (Hotel des Invalides – což byla budova zbudovaná Ludvíkem xxx ve které bylo postaráno o jeho vyšší šarže zraněné ve válce – opravdový důkaz laskavosti).

Tam jsme viděli děla ze kterých Napoleon nechal střílet při svátečních příležitostech, prohlédli si významný kostel dělený do dvou částí (pro invalidy a pro krále). Pak jsme prošli na Sacré-Coeur (kostel vybudovaný v 18. Století jako památka vzpoury proti Napoleonu 3).

Krásný kostelík – vybílený vápenec na slunci – všichni turisti tam jdou. Pak projděte určitě uličkami za ním. Taky jsem si tam koupili na památku obrázek a palačinku. Na náměstíčku hned vedle je plno umělců, malířů různých stylů apod. Pak jsme uličkami prošli přes Pigallé na Moulin Rouge.

V této části města se opravdu nacházelo pár podniků pro pány a lákaly nás různé slečny – jedna pronesla větu: „Live show only 20 Euros, girl for free“ ?. Pak fotky, svačina a odpočinek (nohy bolely) ale nedali jsme se a vyrazili dále. Šli jsme na lucemburské zahrady (krásný parčík, zámek s určitou historií kterou si nepamatuju).

Pak jsme se vydali procházkou směrem k Sorboně – po cestě jsme viděli převoz nějakého vězně po francouzsku (nejdříve jela motorka a ta jakoby trochu kličkovala přes šíři cesty, za ní druhá a řidič prstem ukazoval směrem na lidi, pak nějaký peugeot naládovaný čtyřmi policisty v civilu se staženými okýnky ze kterých trčely hlavně samopalů s tím, že všichni prstem ukazovali různě na lidi , pak vězeň a zase dokola. Každopádně výstraha celkem slušná). Pak jsme prošli kolem Sorbony (zvláštnost – Sorbonu založil velmi velmi dáno nějaký pan Sorbon a po celá staletí byla jaksi mimo oficiální univerzitní souhrn škol – až po nepokojích v 69 kdy jsi studenti zablokovali a zvolili si to tam jako základnu se její status změnil).

No a pak jsme už byli úplně grogy – nohy jsem necítil. Takže metro, přestup na nadzemku a hotel. Tam jsme si potřebovali dobýt mobily ale chytře jsme si vzali jinou nabíječku ?. Říkám poprvé: „Ještě že tam byla brácha od Lenky – ten měl správnou a půjčil nám ji“. Den č. 2 Druhý den bylo krásné počasí, vyrazili jsme z rána na vítězný oblouk protože Lenka se chtěl v Sephoře zase nalíčit ?. Šli jsem směrem k Louvru. Po cestě jsem se zastavili na náměstí svornosti kde po revoluci 1789 gilotina a lítaly hlavy royalistů, ale pak i samotného Robspiera

(celkem bylo….) pak jsme to prošli přes Louvre a jeho zahrady (do Louvru samotného jsme nešli – umění je krásná věc, ale na prohlídku je třeba celý den a ten jsme neměli) a vydali se na ostrov uprostřed Paříže na kterém je hlavně katedrála Nottre Dame

ale nejdříve jsme se zastavili v Concierge (budova ve které v revolučních letech 1789 -179x byla místnost kde se provádělo soudní přelíčení s lidmi kteří byli později sťati na gilotině. Byly tam rovnou cely – i cela Marie Antuanety. ) Fotli jsme si snad pravý nůž gilotiny

a šli vedle do kostelíku St. Chapel který se nachází v areálu justičního paláce takže se před ním utvořila neuvěřitelná fronta která vlasntě vznikala jen kvůli přísné policejní kontrole. Kostelík sám zajímavý prosklenými barevnými okny které jsou z velké části originální z 13 století. Pak jsme konečně vyrazili k Notre Dame (miliony lidí, miliony holubů a krmičů holubů, milion organizovaných rumunek s lístkem v ruce a dotazem „Do you speak English“? ?).

Jinak Notre Dame krásné, bez vstupného a tam jsme darovali 2 eura a zapálili si svíčku – snad se nám bude dobře žít ?. Pak fotky, setkání s bráchou od Lenky a mažeme. Pak jsme vyrazili hledat čtvrť Mairé která je vyhlášena určitým typem architektury (nejhezčí rezidenční čtvrť Paříže) jenže jsme ji nenašli – těsně jsme ji minuli. Mezitím zase mekáč ? stravování super. Pokračovali jsme na Bastilu do Europcaru pro auto. Byli jsme na čas a pozor – Tady přichází napínavá část. Nejdříve vytáhnu na slečnu pas a řidičák a říká na řidičák: Co to je? Kde máte mezinárodní řidičák? No… to byl začátek pekla. Vyrukoval jsem s tím, že jsem na něho s Europcarem v pohodě jezdil po Řecku a nečekal jsem problémy. Na to ona jak se jmenuju a začala něco hledat v systému – světe div se mají propojené systémy i s řeckem. Takže změnila názor a říká o.k., akceptuju. Kreditku prosím. No a pozor – moje blbost, uznávám. V Řecku jsem jezdili tak, že já řídím takže můj řidičák a pas a Lenka kreditku protože já mám ze spořky stupidní Visa elektron. Jenže tady to neplatilo. Slečna chtěla moji kreditku a Elektron byl špatný. Rázně řekla – to je mi líto, nemůžu půjčit. Sakra – peklo na zemi. Orosilo se mi čelo. Měl jsem v záloze jiné autopůjčovny, ale času bylo málo protože jsme podle plánu měli vyjet příštího dne na jih a slečna nás ubezpečila, že všichni mají stejné podmínky a nikdo nám auto nepůjči = průser. Sakra myšlenek v hlavě plno a v tom… brácha od Lenky začal že to přece nějak musí jít, že jí koupí květinu, že my se budeme za chvíli brát takže kreditka je vlastně obou atd. ? a začal ji přemlouvat a slečna nakonec řekla, že kvůli tomu, že její bratr Ludovic Sylvestre hrál ve Spartě a teď je v Mladé Boleslavi tak nám to půjčí. Chtěla kreditku od Lenky – hurááááá Ale… kurde Lenka tam neměla dostatek peněz (800 Euro jako blok) a Robin měl kreditku ale pas si zrovna den předtím nechal doma. Takže jsme ji zase přemlouvali zase a řekla, že si teda pro auto máme přijít v pátek brzy ráno (8:00) a ať máme 100% pas a kreditku. Uff… bylo to hrozné, ale dobré – auto bude. Ještě jsme se modlili aby tam měl dostatek peněz, ale bylo to o.k. Toho dne jsme šli už domů a spali jak dudci.

RADA: navigaci si přivezte určitě svoji! Za 10 dnů by nás stála 112,- EUR a tolik stojí skoro nová takže jak říkám - nepůjčovat, ale přivézt sebou!!!!

Více informací na Paříž
Více informací na: Eifelovka
Více informací na: La Défense
Více informací na:Champs Elysées
Více informací na:Arc de Triomphe
Více informací na:Sacré Coeur
Více informací na:Hotel des Invalides
Více informací na:Moulin Rouge

Versailles

8.5.2009 - Brzy ráno vstáváme já a Robin a odjíždíme v 6:20 z hotelu shuttlem na vlak, pak vlak pro auto. Koupili jsem si lístek jen na jednu cestu (ten den jsme neměli v plánu jezdit po Paříži, ale Versailles autem) jenže po cestě nás napadlo, že musíme přestoupit a je možné, že nás to nepustí přestoupit a budem muset utíkat asi tak 2 km (museli jsme tam být přesně v 8). Jaké bylo štěstí když nás to pustilo i přes další turniket ?. Pak jsem zjistil, že mi někdo z Europcaru večer v 8:20 volal (modlil jsem se aby to nebylo info o zrušení). Dorazili jsme tam přesně v 7:57, peníze na kartě, pas v ruce a…. sakra zavřeno. Čekáme a pak nás to ťukne: nikdo nikde, Paříž spí, sakra oni mají svátek (osvobození) 8:15 nikdo nikde, bylo 8:19, nidko nikde a už jsme to chtěli vzdát, že pojedeme na letiště do jiných půjčoven a v tom nějaký francouzský skautík nás oslovil francouzsky (ikdyž to byl student tak neuměl anglicky ani slovo) a naznačil nám, že musíme počkat do 9:00, že se posunulo otevření = štěstí jako prase ?. Opravdu jsem to chtěli vzdát. No a to byl asi důvod toho telefonu. Naštěstí se nám nikdo nedovolal protože v 9:00 tam byla fronta nekonečná takže bychom Versailles asi ani nestihli takže dobře že se nám nedovolali. Takže jsme dostali Peugeot 107 , připojili navigaci a vyrazili do Versailles. Cesta přes Paříž = utrpení (zácpy, kolony). Versailles klasika, krása, komfort a zároveň obrovské množství peněz které to muselo stát. Zaparkovali jsme v garážích (všude ve francii je jich plno v každém městě, stojí tak 2 Eura na hodinu = pohoda. Při vjezdu dostanete lístek pak před odjezdem platíte v automatu mincemi, kartou nebo bankovkami. Pozor! Vždy ho noste sebou – plno garáží má vchod otevíraný přečtením kódu z lístu). Prohlídku komplet jsme si nemohli dovolit – nebyl čas. Koupili jsem jen zámek za 13 Euro.

Prohlídka klasika, viděli jsme tam i obraz o kterém nám hovořili v Čechách na zámku Sychrov kam utekli z Francie šlechtici z rodu Rohanů kteří byli zřejmě častými hosty u Ludvíka a proto si několik obrazů nechali okopírovat (kopie Sychrov × originál Versailles). Pak jsem za 6,- EUR na osobou koupili vstup do zahrad – krásné zahrady, fontány, vodotrysky, sochy. Doporučuju projít zahrady až se spuštěnými vodotrysky (myslím od 15:00 se spouštěly). Pak jsme ještě ve zbývajícím čase šli k zámku který patřil Marii Antuanetě ke kterému patří také uměle vytvořená vesnice kde si hrála na vesničanku, sela obilí, pěstovala různé plodiny a hlavně se tam potají scházeli šlechtici s milostnými úmysly ?. Tam nás už teda pekelně bolely nohy a čas se krátil takže jsem se museli vracet k parkovišti. Jen problém: Lenka nemohla najít lístky od vstupu do zahrad a my jsme si neuvědomili, že jsme z nich vyšli. Parkoviště samozřejmě na druhé straně a obejí tyto zahrady je skoro science fiction. Už to vypadalo beznadějně a byl jsem trochu „nerudný“ ale nakonec je objevila a bylo to super protože jsme si ještě prošli i malé vodotrysky uvnitř zahrad které spuštěné byly fakt luxusní. Pak už jen auto a spát.
Více info na wikipedii: Versailles
Wiecej info na:Marie Antoinette
Wiecej info na:Notre Dame

Chartres, Villandry, Amboise

9.5.2009 - Konečně jsme vstávali s pocitem že máme auto, všechno je v pohodě a pojedem (trochu jsem se pořád obával toho provozu v Paříži a modlil jsem se aby mě navigace nevedla přes kruháče před Louvrem protože to byla změť jakou jsem ještě neviděl). Jedeme směr zámky na Loáře. Ještě napětí jestli se nám vleze kufr do Peugeotu, ale vešel a jelo se. Navigace byl obrovský pomocník ?. Zastavili jsem se ve městě Chartres kde je jedna z největších katedrál na světě – byla obrovská ?.

Pak jedeme dále a celou cestu lilo a jeli jsme na zámek Villandry kde od 16. Století mniši pěstovali zvláštní zeleninové zahrady. Na tomto zámku také roku 12XX musel podepsat anglický král svou kapitulaci před francouzi a také na něm žil brácha Napoleona 3. Celou cestu lilo a 10 minut před příjezdem se rozjasnilo a začalo svítit slunce takže nádhera.

Parkování zdarma před zámekm. Z něho jsem pak jeli na Azai le Rideau.

Krásný malý zámeček, ale nešli jsme dovnitř, rozmysleli jsme si to a jeli na další (je jich tam fakt hodně). Důležitá věc spojená s tímto místem – Lenku která jela v komplet bílé teplákové soupravě a kterou jsem už v autě postříkal a zašpinil od pomerančů, pěkně posral francouzský ptáček ?. Měla radost velikou. Po cestě směrem na Bloise to jsme ale taky vzali a jeli jsme na Bourges F1 a náhle se na obzoru objevil nádherný až kýčovitý a neuvěřitelný pohled na světle šedý hrad přes řeku zvaný Amboise. Tak to jsem hned parkovali zdarma, prohlídka za 8,- EUR jsem viděli krásný zámek, hrob Leonarda da Vinci který na tomto zámku skonal a dozvěděli se zajímavosti o zámku.

Městečko pod ním je luxuska – dali jsme si zmrzlinu… a lenka se jí zase pokapala ?. Pak auto a směr do Formule 1.

Více informací na: Chartres
Více informací na: Villandry
Více informací na: Amboise
Více informací na: seznam zámků na Loáře

Bourges, Le Puy en velay

10.5.2009 - Tento den jsme si jako poslední zaplatili Formuli i se snídanjí a měli bagetu s marmeládou za 3,90 a jeli jsme do města Bourges. Tam jsem zaparkovali na free parkingu, prohlídli si kostel, a šli na staré město – nádhera. Krásné francouzské městečko a jelikož jsme tam byli brzy ráno tak nebyl nikdo nikde, klid, ticho ve starém městě.

Došli jsem až na pravý francouzský trh, ochutnali jahodu (luxusní, domácí), koupili si domácí chleba a litovali, že jsem neposnídali tam. Každopádně kávu jsem si aspoň dali a městem prošli k autu a pokračovali dále do města Le Puy en valey kde je nejvzláštnější (kromě starého města, domů z 15 století, městečka kde zase stála gilotina a sekaly se hlavy) socha madonny na kopci která je vyrobená z bronzu z roztavených děl po vítězství francie u xxxx.

Každopádně jsem vešli zase do kostelíka a tam to bylo zvláštní. Nejdříve vešla Lenka, pak nějací francouzi, teprve pak já takže vejdu a koukám kde je Lenka, koukám do místnosti vpravo – nic, otočím hlavu a vidím před velkým křížem na žulovém podlouhlém kameni ležet tělo, okolo svíčky. Nehl jsem ani brvou, ale říkal jsem si, že za prvé: je to asi krásný zvyk nechat tu mrtvého, ale je to mazec a za druhé – kde byla ta Lenka? Jak ji znám tak by normálně do chlápka šťourala a zkouzšela jestli je fakt mrtvý ?. Vyjasnilo se to když jsem se vraceli k východu. Chlápek byl velm velmi pobožný a prostě se tam modlil a lehal atd. Parking zase zdarma. Dále jsme pokračovali na Nimes což už je hodně blízko moře. Po cestě jsme jeli přes šílené serpentiny (nějaké hory), nejdříve bylo trochu špatně Lence, ale pak už i mě ? což je teda moc. Každopádně po cestě byly zase hrady, super výhledy a měnila se příroda…

z tradiční Evropské se to pomalu měnilo na jinou trávu, stromy, keře takové přímořské. U Nimes už byly standardně vysazeny palmy.
Více informací na: Bourges
Více informací na: Le Puy en Velay

Nimes, Avignon

11.5.2009 - Ráno jsme odjeli do centra, parking v pohodě v „Centre of tourisme“ nám dali tradičně mapku, poradili kam jít, poradili se vstupným (hromadné na více památek rozhodně levnější než samostatně) a šli. Jako správní češi jsme si sedli před amfiteátr, vytáhli bagetu, paštiku a začali si ji mazat ?. Já to nenávidím ? ale hlad je hlad.

Prohlídka amfiteátr, pak templu (uvnitř je 3D prezentace města - dobrý) a pak jsme šli na věž. Krásný park, krásná věž (ta má spojitost s Nostrdamem který jednu svou předpověď spojil s touto věží a obrovským pokladem takže nějaká podnikavá duše přesvědčila krále francie aby věž mohl rozebrat a prohledat, že jednu třetinu pokladu mu dá. Nic nenašli). Krásný park. Pak jsme jeli do Avignonu – papežské město, známé především mostem (jeho historie je jednodušší než se může zdát prostě jednou při povodni spadl a už se ho nikdo nejal opravit).

Město krásné, ale prohlídka na celý den takže jsem prošli jen exteriéry města, hradu atd. Dali jsme si zmrzku. Dále se jelo na Marseilles – navigace neznala naši ulici takže jsme bloudili, poprvé mě taky vytroubila nějaké francouzka (hysterka jedna :-) ale našli jsme ji). Druhého dne jsem se obával. Marseilles bylo obrovské už při prvním průjezdu to byl zmatek.
Více informací na: Nimes
Více informací na: Avignon

Marseilles, pevnost If, Toulon

12.5.2009 - Ráno se to potvrdilo. Jeli jsem na přístav kde je vlastně centrum – úzké uličky, parkování na obou stranách, nepoužívající se pruhy, všude motorky… sem tam přednost zprava atd. ?.

Navigace ale nás nějak dovedla na parkoviště a to bylo vysvobození.

Zaplatili jsme si vstup na loď na pevnost Ive. Loď už byla úplně plná (chtěli jsme být samozřejmě venku, ale bylo tam plno studentů takže jsme zůstali na schodech). Na schodech se ukázala jako specifická poloha protože moře nebylo zrovna klidné a vlny stříkali vodu skoro na všechny kdo byli venku ?. Pevnost Ive hrála velkou roli v historii Marseilles (Marseilles bylo samostatné město a pevnost představovala královské vetřelce ikdyž tam byli na obranu Marseilles. Později to bylo samozřejmě vězení – třeba jakéhosi kapitána který do Marseilles přitáhl v určitých letech mor apod.). Pak jsme se prošli po Marseilles, pojedli, vychutnali pohledy na přístav, lodě apod. a pak odjeli na Toulon. Ve 4 jsme přijeli na Formuli tam ale nikdo nebyl tak jsme jeli povečeřet k přístavu – bylo to super – malíři, hráči petagu, rybáři a perlička – přes řeku si nějaká bláznivá ženská sundala tričko a jakoby se opalovala na lavečce??? Všichni z ní měli strach :-) Pak jsme se vrátili na Formuli a pořád tam nikdo nebyl, ale Lenka objevila automat Formule kde dáš kreditku, zadáš rezervaci a vyjede Ti kód ke dveřím – pohoda. Pak už jen spánek.
Více informací na: Marseille
Více informací na: pevnost If
Více informací na: Toulon

Saint Tropez, Cannes

13.5.2009 - Cesta do Saint Tropez – to byly zase serpentiny jakýmisi lesíky přímořskými. V San Trope jsme zaparkovali, uvědomili si, že stojíme mezi samými poršáky

a drahými loďmi takže jsme si za 9,- EUR na osobu zaplatili projížďku na lodi – paní co nás přemluvila dokonce torchu uměla česky. A stálo to za to – opravdu musím uznat. S projížďkou na lodi v Praze se to nedá srovnat. Plno drahých vil, domov Bridgit Bardot apod. Pak jsme se prošli k četnické stanici (v mapě z tourism centre je to myslím ancienit gandarmerie – garantuju, že ji nepoznáte). Pak už jen auto a jedeme směrem do Canes. Po cestě jsme se zastavili ve vedlejších městech (vedle San Trope) kde jsou výtečné střediska a je to začátek francouzské riviéry. Tam jsme zastavili a vlezli do „ledového moře“

(cca začátek května), trochu se aspoň prošli, udělali fotky pak se šli rozhlédnout za roh pobřeží a tam…a tam gigantická nudapláž plná naháčů a naháček :-). Škoda, že nebyl čas – bych se tam určitě natáhl. Pak jsem jeli dál do Cannes. Velké napětí, nevěděl jsem kde zaparkovat.. trochu zmatky atd. ale pohoda. Najednou jsem si uvědomili, že zrovna začíná festival takže plno lidí, přípravené k zahájení, zmrzliny, turisti, fotografové (nějaký štáb se zaměřil i na Lenku jak líže zmrzlinu. :-)

ale nevíme jestli to někde bylo ?) pak jsem se trochu prošli a zařadili do fronty na hvězdy (jednu jsme potkali náhodně – prostě vyšla před námi z objektu a všichni ho fotili, ale my nevíme kdo to byl ?). Každopádně jsme pak viděli Rošfóra… a další. Už se pak stmívalo a jeli jsme do Nice do Formule. No a tam došlo ke zlomu – navigace se nám zničila. Nechtěla se rozjet. Takže večer byl hlad a nemáme navigaci. Jsem se naštval, jeli jsme si koupit pizzu – pivo jsem už měl. Bylo už pozdě večer takže jsme přišli těsně před zavíračkou do pizzérie a po objednání zjistili, že nemáme peníze. Tak jsem sednul do auta, rychle formule, penízhe, rychle zpět (bez navigace ? a s lámáním rychlostních předpisů), zastavil, přišel do pizošky, dal jsem Lence peněženku a chlápek zrovna teprve v tu chvíli číká 13 euro - :_) štěstí. Snědli jsme ji, ale navigace se už nerozjela. Problém byl v tom, že příští den jsem jeli na prohlídku Nice a museli jsme se nějak vrátit zpět – fakt jsem se bál.
více informací na: Saint Tropez
více informací na: Cannes
více informací na: Festival v Cannes

Nice, Monako, Monte Carlo

14.5.2009 - Vyjeli jsme bez navigace takže jsem uvažovali co budeme dělat. Bez ní jsme jezdit nechtěli takže jsme investovali toho dne dost času k nalezení Europcaru (abychom si půjčili od nich nějakou). Nejdříve jsme našli v Nice nějaký malinký kde nás odkázali na letiště (představte si jezdit po Nice bez navigace a hledat podle názvů ulic určité místa – s letištěm to bylo už trochu lepší). Bohužel nám navigaci půjčit nemohli protože neměli volnou s odevzdáním v Paříži a taky by nám účtovali celou částku za všechny dny což bylo 120 euro – a to není málo. Takže jsme vyrazili bez navigace… párkrát jsme sice špatně odbočili ale nakonec jsem se dostali do centra Nice a taky jsme našli parkoviště bez problémů. Nice má fakt pěknou promenádu posetou luxusními hotely, ale oblázkovou pláží kde vstup do moře nebyl úplně pohodový (nebyli jsme v moři ale viděl jsem jak se tam někdo dostával – bez bot fakt ne).

Dali jsme si tam konečně i standardní oběd (meníčko) v jednom z mnoha podniků na promenádě – menu stálo 10 euro a cola trojka 2,5 eur takže docela pohoda (salát, pizza, zmrzlina).

Pak jsme zaplatili za parking (jak jsem psal tak cca 2 eura na hodinu) a podle šipek vyrazili na Monaco! Ruleta se blížila! Po cestě na snad horském úbočí nad mořem se nám rozprostřel pohled hodný králů – luxuska. Nevím co to byl za záliv, ale je výborný.

Pokračovali jsme dál přes namátkovou kontrolu policistů do středu města. Těšil jsem se moc na trasu na které se jedou závody F1 a kterou si dovedu ještě i po mnoha letech od doby kdy jsem hráli různé hry na compu a ta tra´t tam vystupovala. Zaparkovali jsme na podzemních parkovištích za 2,70 na hodinu (bál jsem se parkovného, ale pohoda) a vyrazili. Rozpoznal jsem okamžitě slavné a slavnější zatáčky, fotky ?.

Super. V depu jsem si nemohl všimnout vozů které byl „snad“ jen dočasně zaparkovány v jednotlivých kójích depa – jinak Barrichello s tím vozem určitě nevyhraje. Následovalo kasíno – měli jsme plán si určitě zahrát v kasínu a roztočit 50 Euro ale jen na ruletě. Takže žádné automaty a jednoruké bandity – jen ruleta. Do Royal casína jsme neměli odvahu jít (u vstupu chlapi skoro v žaketu a my v kraťasech ?) hned velde je casíno Café kde i hodnota žetonu bude přívětivější k našemu rozpočtu. Batoh do šatny (fotit je jasně zakázáno) a šli jsme dovnitř, automaty jak jsem čekal všude, plno lidí. Část pro ruletu, poker apod. byla hned vedle a vypadala lépe než herní doupě automatů. Červený koberec, krupiéři a… ruleta. Jenže u ní nikdo nehrál a my neznali pravidla tak jsme tak asi 15 minut okukovali až jsme jim museli přijít podivní. Nasbírali odvahu a zeptali se jestli můžeme zahrát na ruletě – krupiérka nám ochotně vysvětlila, že ano, jaká jsou pravidla a že žetony mi dá přímo ona a za kolik chci hrát. Rozhodli jsme se teda pro 30 euro – měl jsem dojem, že jsme ji zaskočili protože týpci jako my hrají jen na automatu a na ruletu si jen tak zkusí za 10 euro. Každopádně jsme dostali pár žetonů (pravidla: v tomto casínu má žeton na ruletě hodnotu 2 Eur, my jich dostali do začátku tedy 15 kusů. Na červená×černá a ostatní postranní možnosti můžete hrát ale až s minimem 25 eur takže jsme hráli na čísla po jednom euru. Na číslech můžete získat hodně když vsadíte na jedno číslo, méně pokud položíte žeton na rozhradní dvou čísel, ještě méně když na rozhraní 4 atd. My jako největší zbabělci jsme hráli na řadu 6-ti čísel s malou výhrou ale větší pravděpodobností výhry ?). Takže jsem začli, dali na stůl (pořád jsme u něj byli sami) 2 žetony a krupiérka pro nás roztočila ruletu (? to jsou částky). Asi po 15 minutách se ale ruleta roztočila – přišly 3 další hráči. Jeden amík v havajské košili a shortkách ( měnil 100 eur), francouzka v kostýmku (300 eur) a francouz (500 eur). Měli plno žetonů a bylo vidět, že tam jsou denně. Vždy si vzali jeden sloupec žetonů a fakt obestavěli velkou část čísel v různých kombinacích (my jeden žeton, oni každý tak 20) a bez „hnutí brvou“ vyhrávali a prohrávali slušné částky. Důležité je, že každý z nich odcházel od stolu dříve než my a odcházeli s více penězi než s kterými přišli (my nakonec také ?), ale taky to, že my jsme byli jediní kdo se z výhry opravdu radoval a tím jsme taky bavili i další lidi okolo (možná konečně viděli normální lidi nebo si mysleli, že jsme burani a radujem se z 30 euro, ale prostě fakt to doporučuju všem – adrenalin v krvi po hodině hraní fakt byl). Našich 30 euro jsme asi 3-krát otočili (byli jsme skoro na nule a zase pár výher) a zabalili jsme to na 40 eurech – jedno jsme pak dali šatnářce takže 9 euro zisku ?.

Pak jsem to zabalili a jeli do formule v Nice – zase bez navigace. Povedlo se nám to ale náhodou najít a byli jsme zachráněni. Dalšího dne jsme vyrazili už na sever.
Více informací na: Nice
Více informací na: Monako
Více informací na: Monte Carlo

Cesta na sever, Baume-les-messieurs

15./16.17.5.2009 - Musím říct, že když jsme dolů přejeli skoro za jeden den tak nahoru to trvalo opravdu 3 dny. Hlavně východnější částí francie se táhne nějaké pásmo hor kde není dálnice a cesta se prostě táááhne. Po cestě jsme se stavili ještě v určitém velmi pěkném romantickém městečku uprostřed pustiny a horské prolákliny a dali si oběd – taky musím doporučit.

Pak formule a zase cesta. V Paříži stačilo už jen dotankovat a vrátit auto. Na letišti jsme měli dostatek času a tak jsme krásně pojedli a já jsem schoval příborový nůž do batohu ?. No a pak přišla kontrola – Lenka šla první, já po ní. Prošli jsme rentgenem a chlap něco začal rozebírat s Lenkou – vytahovala všechno z batohu, já se koukal a oblíkal se. Když jsem se připojil a zeptal se konečně co se děje tak už bylo pozdě. Prostě celou dobu hledali nůž o kterém Lenka nic nevěděla a nemohli ho najít. Takže se pozdrželi lidi a znovu se projel batoh s tím, že je někde uvnitř (to se už na nás koukali lidi, přišla ochranka a chtěli po nás vytáhnout nůž) tak jsem nakonec tu zbraň vytáhl a odevzdal . Lenka mě fakt proklínala – já na něho zapomněl. No a to bylo asi poslední rozveselení – pak letadlo a…. a moc jsem se těšil jak příští den půjdu do Práce a konečně si zamakám.
Více informací na wikipedii: Baume-les-messieurs